Česká služba Wifič umožňuje přístup k tisícovkám bezdrátových sítí. Teď chce také do světa a má velké plány. Zároveň si ale příliš neláme hlavu s legislativou a providery.
Miroslav Podorský je mladý softwarový vývojář a digitální marketér a k provozování mobilní aplikace Wifič , kterou rozvíjí se svým bývalým kolegou z Avastu, přistupuje tak trochu punkově. Ne snad, že by její vývoj podceňoval, naopak s celým projektem má velké plány, nijak zásadně ale neřeší legislativu a podobné věci kolem. Wifič každopádně podchycuje jeden z možných trendů budoucnosti.
„Denně máme až osm tisíc aktivních uživatelů, týdně jich je 14 tisíc a celkově registrovaných 50 tisíc,“ počítá Podorský čísla, na které už Wifič za několik měsíců fungování dosáhl. Tyto hodnoty i nadále narůstají, denně přibyde zhruba dalších 100 nových uživatelů. Tato rychlá adopce přitom není nijak zásadně drahá – stačí chytré SEO, něco málo PPC reklam, velice efektivní cílení na Facebooku (pomocí geolokace a dalších nových chytrých funkcí) a zejména virální šeptanda.
V České republice má Wifič už devět tisíc takto registrovaných sítí, míří ale ještě dál. „Podobné penetrace bych chtěl dosáhnout také v dalších evropských zemích,“ plánuje Podorský. To bude ještě náročná cesta, každopádně první uživatelé v zahraničí už se objevují. Na Slovensku je v databázi přes 500 sítí, v Německu téměř 300 a v Rakousku asi 150.
Problémů s expanzí může nastat dost. Tak zaprvé, Wifič už má nějakou tu globální konkurenci, třeba službu FON nebo podobně laděnou aplikace Wi-Fi Map. Český projekt zároveň není aktivitou s vysokým rozpočtem, takže není možné dělat nějaké velké reklamní kobercové nálety, ale je třeba se – jako doposud – soustředit na chytré funkce nových digitálních médií. Vůbec největší problémy ale může nadělat v úvodu nastíněná legislativa.
„Jako velké riziko vidím to, když se jasně ustanoví, že uživatel bude plně zodpovědný za bezpečnost svého připojení, svého routeru,“ přibližuje Podorský. Nemalá bezpečnostní rizika jsou při poskytování vlastní Wi-Fi veřejnosti jasná při prvním zamyšlení. Ne každý umí plně nakonfigurovat oddělenou síť od té vlastní, navíc zabezpečenou a případně omezenou (podobně jako fungují třeba sítě pro návštěvníky ve firmách). A hlavně ne každý si je bezpečnostního rizika vědom.
Navíc, většina poskytovatelů internetu ve smluvních podmínkách jasně uvádí, že sdílení poskytnutého připojení s třetí stranou je zakázáno. Pokud tedy uživatel poskytne údaje ke své Wi-Fi síti do databáze Wifiče, porušuje tím smluvní podmínky.
Čeští provideři to prozatím, zdá se, příliš neřeší, minimálně ne navenek. „Zákazníkům v takovém počínání nebráníme, ale nabádáme je k opatrnosti v otázce bezpečnosti. Při chybějícím nebo nedostatečném zabezpečení Wi-Fi sítě hrozí nebezpečí odposlechu a následného zneužití klientových dat. Totéž riziko existuje i u šifrovaných Wi-Fi sítí od nedůvěryhodných provozovatelů. Každý, kdo chce využít nabídky přístupu k Wi-Fi zdarma, tak činí na vlastní nebezpečí a rozhodně by si měl nejprve ověřit reference a uživatelské zkušenosti s touto konkrétní službou,“ vzkazují třeba z T-Mobilu.
Ani v O2 neříkají jasné ne, nicméně uživatele varují. „Sdílení Wi-Fi sítě s neznámými uživateli rozhodně nedoporučujeme, protože ho nepovažujeme za bezpečné,“ říkají zástupci společnosti a odkazují na plno bezpečnostních rad, které pro klienty mají připravené.
Už trochu jinak mluví u kabelového providera UPC. Ten se přímo k Wifiči nechce vyjadřovat, obecná formulace ale zní: „Služby můžete využívat Vy jako účastník, anebo osoby, které s Vámi bydlí v bytě. K tomu, aby služby využívaly jiné osoby, od nás potřebujete výslovný souhlas.“ U UPC je takové prohlášení pochopitelné, firma totiž chce ještě letos podobný projekt sdílení internetu spustit sama.
Autor Wifiče každopádně tvrdí, že se mu poskytovatelé internetu prozatím neozývají a že žádné problémy neregistruje. Nezájem panuje také ze strany legislativců. Na případně porušování podmínek smlouvy aplikace upozorňuje ve vlastních podmínkách. Součástí back-endu Wifiče jsou také nástroje na odstranění případné problematické sítě. Podorský by rovněž rád o bezpečnosti rozjel blog.
Trend sdílení (internetu, gaučů, bytů, automobilů a snad skoro všeho) se každopádně rozjíždí a poskytování Wi-Fi se zdá být jako trend. Podorský se případné spolupráci s providery a operátory nebrání, naopak by to z obchodního hlediska spíše ocenil. Je evidentní, že operátorům skrze sdílené Wi-Fi může utíkat byznys a mít nad celou touto „šedou ekonomikou“ alespoň nějaký dohled by pro ně mohlo být zajímavé.
Miroslav Podorský aktuálně chystá přechod na nový obchodní model. Doposud bylo možné si za pár drobných dokupovat rozšiřující balíčky, čehož využívalo až 10 lidí denně a celkově to hodilo vyšší stovky nákupů. Novým modelem má být forma předplatného (dva měsíce za 99 centů, rok za tři dolary).
Teoretické plány Wifiče jsou ale mnohem větší. Kromě větší expanze do Evropy by rád Podorský rozjel také výrobu vlastních Wi-Fi krabiček. Měly by být levné přístupné. „Je to prozatím hodně odvážná vize, ale už se poohlížím po případných investorech,“ říká autor Wifiče.
Aktuálně je Wifič na provozní nule. Dosáhnul na to i díky back-endu běžícími na službě Parse od Facebooku. Ta nabízí datové úložiště, API, SDK, push notifikace a další nástroje zdarma v případě, že počet dotazů za sekundu nepřesáhne číslo šest. Wifič je aktuálně asi na 2,5 dotazech.
Mezi největší počet současných uživatelů Wifiče patří mladí lidé, kteří často ještě nevydělávají a mají omezené mobilní datové tarify, a pak lidé starší. „A rovněž jsou to lidé s tablety, tam často figurují modely bez SIM karty, takže je Wi-Fi potřeba,“ podotýká Podorský. I z tohoto důvodu plánuje expanzi na další zařízení – Wifič v budoucnu bude mít aplikaci pro Windows Phone, tradiční Windows i Mac OS.